PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY
ANOREXIE, BULIMIE, ZÁCHVATOVÉ PŘEJÍDÁNÍ A MNOHO DALŠÍCH
PPP je něco, co se řeší hrozně málo a ještě méně se o této problematice ví. Za dobu, co se tomuto tématu věnuji jsem si všimla, že většina těch, kteří nemocní nebyli nebo postiženého neměli ve svém blízkém okolí, tuto nemoc nebere jako nemoc. Ale ona je. Jde o psychickou nemoc, která začíná poměrně nenápadně, ale následky má hrozivé. Móda, výmysl, nuda, touha po pozornosti nemá co dělat s faktem, že nemocnému vlastní tělo – mysl zakazuje jíst.
KDYŽ NENÍ KOMU SE SVĚŘIT, NIKDO NECHÁPE...
Nejsem psycholog, odborník na PPP a nechci, aby ho ze mě někdo dělal, ale jsem tu pro každého, kdo by si o poruše příjmu potravy chtěl pokecat. Ať už tím sám trpí nebo by rád pomohl a porozuměl svému blízkému. Mileráda se pokusím poradit a pomoci, aby tohle šílené období bylo co nejdříve pryč.
KÁVA KAŽDÉ PŮLNOCI
Před pár lety jsem si touto potvorou sama prošla. Trvala nějaký ten rok a zcela upřímně přiznám, že ani teď se necítím vyléčená. Člověk má lepší a horší dny a přestože už jím opět normálně, nemohu říct, že mě některé dny nepřepadají myšlenky, s jakými se nemocný potýká denně. V tu dobu, kdy mi nevěřili, nechápali a "léčili" mě nucením jídla nebo lichotkami, a já si naivně myslela, že je nejhorší za mnou, se zrodila myšlenka na toto téma napsat knihu.
Težké téma psychické nemoci jsem spojila s humorem pro odlehčení, aby to pro čtenáře nebylo tak náročné čtení, a s romantickou linkou, aby mohl hrdince fandit i v jiném vztahu, než byl ten k jejímu tělu. Po necelém roce psaní mi z toho vznikl román o 456 stranách, který je dostupný online a momentálně se jej snažím dostat na pulty knihkupectví.
Proč mi na této knize záleží více, než na kterékoli jiné?
Odpověď je velmi jednoduchá: Jednak jde o knihu z velké části inspirovanou mými zkušenostmi s anorexiií a bulimmí a druhý důvod je, že bych si přála, aby se lidé o této problematice dozvěděli více. Neměli ji jen za hubnutí do plavek nebo puberťácké výmysly, ale pochopili, co se nemocnému odehrává (nejen) v hlavě. A nakonec bych určitě ráda podpořila všechny, kteří s tímto nepřítelem bojují, aby věděli, že v tom nikdy nejsou sami.
ANOREXIE
MENTÁLNÍ ANOREXIE
Anorexie je asi nejznámější z poruch příjmu potravy. První, co najdete, když se o ní budete snažit vyhledat informace, budou obrázky vyhublých žen s metrem a váhou a spousta článků o tom, že nemocní došli klidně až na pouhých -náct kilo. A to je všechno pravda.
Anorexie je "projevuje" nejedením, držením diet, počítáním kalorií, omezováním porcí, znehodnocováním živin, nic z toho ovšem není ta nemoc. A ani skutečnost, že dotyčný nejí. Nemoc je ten blok v hlavě, který to zakazuje.
Tato nemoc (podobně jako další psychické nemoci) je hrozně individuální a u každého se projevuje jinak. Každý s ní bude jinak bojovat. Někdo bude počítat kalorie a někdo ne. Někdo bude jíst jen zdravě a téměř bezkaloricky, jiný bude jíst jen jednou do týdne a to klidně kousek dortu, který m se pokusí nahradit ztracenou energii.
BULIMIE
BULIMIA NERVOSA
Sestra anorexie, která může zničit nemocnému trávicí soustavu.
Bulimie se od anorexie liší v tom, že nemocný nehladoví (většinou, samozřejmě můžeme najít i kombinace), ale jídlo se pomocí projímadel či zvracení snaží z těla dostat ven. Bulimie bývá často nenápadnější, jelikož nemocný "normálně" jí. Často se pojí s záchvatovým přejídáním.
Kromě ubývání na váze je tato nemoc nebezpečná i pro trávicí soustavu. Jelikož si dotyčný vyvolává zvracení, můžou se mu vytvořit vředy, poničit si žaludečními šťávami sklovinu zubů, nebo si zadělat na závislost na projímadlech.
Bulimie může dojít do takového stádia, kdy se tělo naučí, že se všechno snědené jídlo musí vyzvracet a nic v sobě neudrží. Stejně tak si může zvyknout a používání projímadel do takové míry, že e bez nich dotyčný nebude moci vyprázdnit.
ZÁCHVATOVÉ PŘEJÍDÁNÍ
Záchvatové přejídání se málokdy bere jako součást PPP, přestože jí je. Může, ale nemusí, se pojit s bulimií.
Problematika ZP spočívá v zajídání stresu, smutku.., kdy nemocný za krátký čas spořádá velké množství jídla. Není schopen kontrolovat, co a jaké množství snědl, načež většinou přichází výčitky a pocit viny. Někdy si to kompenzuje různými tresty včetně odpírání dalšího jídla, po čemž následuje opět propadnutí a přejedení se.
Dotyčný nemůže dosáhnout stavu nasycení, pokračuje v jídle, i když nemá hlad, ale pokračuje, jelikož při jedení úzkost ustupuje.
Po záchvatu má výčitky, je znechucen ze svého chování a prohlubuje tím tak problém.