Problematika nejen lechtivé literatury aneb. vocať pocať

Čirou náhodou jsem se dostala k tématu, které mě docela zaujalo, a nebyla bych to já, kdybych si k tomu neřekla svoje a ideálně vás nezatáhla do debaty, takže pojďme na to!

Něco málo na úvod...

Lechtivá, spicy, erotická, hot... nebo dokonce porno. Taková označení literatury můžete potkat u některých oblíbených knížek, které nám dají možnost nahlédnout, co jejich hrdinové dělají potom, co se zavřou dveře od ložnice, koupelny... nebo třeba i veřejných toalet. Proti gustu...

Nalejme si čistého vína, taková literatura je v dnešní době oblíbená. Nejsme v minulém tisíciletí, kdy to nejsvůdnější, o čem se dalo mluvit, byly kotníčky, a tak se nemůžeme moc divit, že vedle točeného, kresleného a foceného někdo vymyslel porno knižní. (Pornem zde zatím označuji celek, mé rozdělení, co jako porno vnímám a co naopak ne, přijde vzápětí.)

Najdete ho dneska v podstatě všude: v knihkupectví, na internetu, ať už jako e-knihy, či povídky z blogů či Wattpadu, v knihovnách či dokonce o Vánocích pod stromečkem.

V čem ale spočívá ona problematika? Je zde vůbec nějaká? Měla by přijít nějaká hranice, aby k takovému textu neměl přístup každý? Co je vlastně to knižní porno?

Moje rozdělení spicy literatury:

Osobně odmítám tvrzení, že každý spicy text je pornem. Lechtivě lze napsat i poměrně nevinnou scénu (srovnávám-li se sexem) a nemusí se z toho hned nikdo hroutit. Kde je ale ta hranice? Co by mělo být volně přístupné bez věkového omezení a u čeho by měli rodiče zpozornět?

Lechtivá literatura: Asi jako první podmínku pro zařazení do této skupiny bych uvedla děj: ano, podle mě by taková literatura měla mít děj, který má i jinou zápletku, než dostat hrdiny do postele. Nebo kamkoli jinam, kde na to mohou vlítnout. V takovém textu vás může překvapit trochu jasnější popis aktu, nebo toho, co k němu vede, ale neměl by "pobuřovat". Prostě je jasné, co se děje, ale vynecháme z toho mořské plody a ptactvo, a maximálně se u toho puberťačky uchechtnou a začervenají se. A nejen puberťačky. Není to text zaměřen jen na sex, ale zase se mu autor nebrání a nechá děj dojít dál, než k polibku nebo držení se za ruce. Zkrátka text pracuje více s náladou a atmoškou a nemá (tolik) explicitních popisů. Jak z názvu vyplývá, spíše vám polechtá představivost.

Erotická literatura: Tady už trochu přitvrdíme. Máme zde sex, techtle okolo, něco se vezme do ruky, něco třeba i do pusy, vystřídají se nějaké polohy, vzdechy, bohužel zde už se často setkáme s mořskými plody, ptactvem a někdy i dřevem (klacky a klády, že jo...) nebo dokonce geologické útvary (jeskyňky). Kromě erotiky nám ale stále zůstává příběh, přestože často bývá směřován k aktům nebo je jimi utlačován. 

Porno literatura: Asi stejná jako ve filmovém zpracování. Hodně jednoduchý příběh, u kterého Vám je jasné, že vyústí k explicitnímu sexu. Dozvíme se jak co vypadá, jak nelidsky dlouhé a velké to je, dostaneme nějaké čuněčinky a z celého textu nemáme větší dojem, něž "Prcali". Napsané to může být napsáno sebelíp, ale vše okolo prostě jen pomáhá tomu, aby přišel sex.

U prvních dvou bodů s klidným svědomím přiznám, že si je občas a někdy i ráda přečtu. Ten třetí mě neláká. Pro mě sex v příběhu není nic moc, dokud si k postavám nevytvořím vztah, nehltám atmošku a nezačnu doufat, že k tomu dojde, což mám v pornu zaručeno a zjistím to během chvíle. U lechtivé nebo erotické literatury to nemusí být hned poznat. A to mě na tom baví. Jinak číst porno prostě jen kvůli tomu abych četla porno? Ne, děkuji. Slovy našeho hrdiny z Comebacku Ozzáka Pacovského: "To máš jako s chlastáním, když to nedělám, nebaví mě na to koukat."

Ale to jsem já, samozřejmě platí, co člověk, to názor.

Do knihkupectví jedině s občankou!

Jak je tomu ale s takovou (všemi třemi druhy) literaturou u těch, kteří ještě nesfoukávali všech osmnáct svíček?

Na hrané porno sice podle zákona můžete civět až od osmnácti, ale kolik % na to prdí a něco si stejně pustí? Mělo by být nějaké takové omezení na prd (nelze tomu zabránit) i na knihy?

"Dobrý den, á tahle kniha? Moc dobrá volba, osmnáct už bylo? Tak vás poprosím o občanku."

Podle čeho by se to dělilo? Lechtivá a erotika od patnácti a porno k plnoletosti? Nebo všechno až po osmnáctinách?

Proč to vůbec zakazovat mladistvým? Když budou hodně chtít, zakázané ovoce si seženou, přesto to není důvod jim ho servírovat na zlatém podnose.

Setkala jsem se s mně ne tak cizím názorem, že je taková četba může ovlivnit. Na tom určitě něco bude. Stejně jako s filmovým zpracováním. U šestnáctiletých nás to asi moc nerozhází, ale co u těch o čtyři, pět let mladších? U darkromancí se často setkáváme s poměrně toxickými vztahy, které zahrnují i násilí a ne každý si to může být schopen přebrat. Co když se z temné romance stane vzor pro to, jak má vztah vypadat a někomu pak toxicita bude připadat normální?

Znáte vtip na darkromanci alá "Může vraždit, může být násilník, ale nevěra? Skončili jsme!" Takto některá dnešní literatura vypadá a to v ní nutně nemusí jít o sex. Já osobně tenhle vtip můžu, přijde mi, že hodně autorek (chlapská díla nečtu) vystihuje na 130%. Vezmeme nevinnou hrdinku, ze které se možná stane badass a možná taky ne, zlouna, který se k ní bude chovat jako ke kusu hadru, ale nakonec se kvůli jejím krásným očím změní v plyšového medvídka se zvýšenými ochranářskými a majetnickými sklony. Sen, ne? Takhle to ale nefunguje a to ne každý může pochopit, především ti, kteří žádné "opravdové" vztahy neměli a neví, co by partnerovi neměli dovolit.

Co s tím ale? Příběhy tohoto typu najdeme opravdu všude. Zhruba před deseti lety jsem četla příběh, kde kluk svou přítelkyni znásilnil, poměrně surově, a autorka byla schopna přes hrdinku sdělit, že "se nic moc nestalo, už je prostě takový". Budu blejt, velebnosti. Ale dobře, berme to tak, že to bylo pro příběh nutné (nebylo), stejně by se v takovém případě hodilo nějaké upozornění, vysvětlení, že takto to nemá vypadat a jedná se o zavrženíhodné chování.

Mám na kontě knihu o poruše příjmu potravy (PPP). Ráda píšu v ichformě a protože je kniha z pohledu nemocné, na začátek knihy jsem dala upozornění, že tam bude taková problematika, že protagonistka si nemoc neuvědomuje a že takový přístup není v pořádku. Víc jako autor udělat nemohu, pokud se nerozhodnu o takovém tématu nepsat. Jak si to každý přebere je další věc. Někdo se nad tím oklepe a nechápe, jak člověk s PPP takto může jednat, a jiný si mě najde na sockách a prosí o rady jak začít s anorexií... Zde se dle mého už jedná o mentalitu dotyčného. Stejně tak se někdo oklepe znechucením u hrdinky, které přijde znásilnění ok, a někdo si řekne, jak by bylo super mít partnera, který má takové touhy, že se nenechá odradit nesouhlasem. Už jen to psát mi přijde absurdní, ale bohužel taková je realita.

Osobně si sem tam taky ráda přečtu dílko s jehož morálními hodnotami se neztotožňuji (přes některé věci se ale ani tak nepřenesu a při jejich objevení knihu odkládám s opovržením), ale protože vím, kde je mám v reálu, není to pro mě problém. Jak to ale vyřešit u těch, kteří ještě neví, co je v normě a co ne? Jak jim sdělit, že ne vše, co v knihách tolerují a dělají postavy, by měli tolerovat a dělat oni protože to zkrátka v normě není?

Zakázat danou četbu do určitého věku.

Psát upozornění.

A ještě mě napadá kontrola obsahu ze strany rodičů.

Ví o tom maminka?

Právě u posledního bodu čekám, že by se mohla strhnout dobrá mela. Zasahování do soukromí svých dětí je hojně hrocené (neříkám, že neprávem) téma. Porušit důvěru, nebo riskovat, že vám něco důležitého uteče?

Když si vzpomenu na sebe ve věku mezi 12-17, kdy jsem pochopitelně taky k takové literatuře přičichla, prskala bych jako vzteklá, kdyby se mi někdo začal hrabat v čtivu. Je to samo o sobě náročné období, jak pro rodiče, tak pro potomky a ještě je chránit, ale tak, aby se kvůli tomu neurazili. Téměř nadlidský úkol. Jak to udělat?

Hodně jsem o tom tématu přemýšlela. Nechat to být za mě nepřichází v úvahu. Zvlášť před patnáctinami, kdy je všechno tohle opravdu jako zakázané ovoce, objevuje se, ale bavit se s trapnými rodiči je na takové téma ochoten jen málokdo.

Tajně slídit ve věcech rovněž není dobrá idea. Pokud nemám podezření na opravdový průser, takový zásah do soukromí může vážně narušit vztahy a to i na zbytek života. Nepřeháním, mám několik lidí v okolí, kteří se s rodiči nebaví, protože jim narušovali soukromí a oni jim nejsou schopni věřit. Další věc je, že o to precizněji před vámi bude dítko vše ostatní schovávat.

Jak bych to vyřešila já? Nejsem si jistá. Hodně záleží na povaze rodiče i potomka, ale asi bych zkusila jednu z těchto dvou možností: najít někoho nezainteresovaného, s kým vyřeším, co chci, aby s omladinou probral, protože jemu se budou dost možná svěřovat lépe, než mně – mám to osobně vyzkoušené. Nebo sama vybrat nějakou knihu tohoto rázu, pokud mám podezření, že se o to ratolest zajímá, předem si jí sama přečíst a pak ji úplně obyčejně zdrbnout. Rozhodně nepočítám, že bude 100% ochotný tohle podniknout, ale lepší, než slídit a pak štěkat: "Můžeš mi říct, co to je? Co za prasárny to čteš?" Nechápejte mě zle, rozhodně neříkám koupit jedenáctileté slečně Božského bastarda, ale jakmile bych si všimla náznaků, že se jí začínají zapalovat lýtka, a k tomu ráda čte, vybrala bych něco lechtivého, přečetla, podarovala a až bych věděla, že má dočteno, začala bych konverzaci aka: "Ten hlavní hrdina byl zajímavý. Odvážný fešák, takový dívčí sen. Ale to jeho chování? Takhle se ke mně někdo chovat, můj táta by ho zastřelil. A jestli se takhle bude někdo chovat k tobě, zastřelím ho já. A je mi jedno, že nemám pistoli, seženu."

Bůhví, zda by to dítě vzalo nebo by mě poslalo do háje, ale já, v takovém věku, bych mnohonásobně raději uvítala toto před slíděním v mém soukromí. Jak byste to pořešili vy?

A ještě trocha mého skromného názoru:

Suma sumárum, nezakazovala bych nic. Lechtivou, erotickou ani porno literaturu nikdo nepřestane psát, vydávat a ani číst. U porna ať už psaného nebo hraného bych se snažila počkat co nejdéle to půjde, ale dnes už devítileté děti vědí, jak to s včeličkami chodí a předstírat, že ne, je úplně zbytečné. (Věřte, že když jsem před půl rokem zjistila, že se děti pod deset let baví o masturbaci tak běžně jako má generace v jejich věku o vybice, legu nebo kreslení, málem mě omyli.) Do knih bych určitě vrazila upozornění, protože stejně jako neznalé dítě může knihu špatně pochopit i dospělý se špatnými zkušenostmi ("Tohle se mi stalo taky... Asi je to normální, když se o tom píšou knihy a měla bych se s tím smířit."), ale věkové omezení – mimo to čisté porno – za mě nemá výšku, stejně si k tomu cestu najdou. Důležité je, jak si to převezmou a to už není na autorovi, knize nebo nakladatelství (pokud se tam dá warning), ale na rodičích a soudnosti čtenáře.

Těším se na vaše reakce!