O dívce Grace – Anthony Doerr

☆☆/☆☆☆☆☆

O dívce Grace je kniha, která mě zlákala svou nádhernou obálkou. Dle anotace mě moc nezaujala, ale říkala jsem si, že bych měla začít číst něco pro "velké" a tak jsem to zkusila.

Kniha se mi kupodivu četla dobře. Doerr má zajímavý styl, píše čtivě a srozumitelně a neopomene jediný detail, což mám u čtení ráda: sice je to pro příběh nepodstatné, ale čtenář se nad tím pousměje nebo si řekne, že je daná postava díky tomu živější. Trochu mě iritovaly krátké kapitoly, ale to je dnes už bohužel běžná praxe.
Příběh se táhne několik let - dokonce desítek let.

Začíná představením hlavního hrdinky Davida, který má nevšední práci, ale i vztah k lidem. Působil na mě jako úplný asociál a on jim nejspíš opravdu byl. Přesto se mu povedlo sbalit vdanou ženu.
Já se svým pohledem na nevěru jsem si zaskřípala zuby a četla jsem dál, abych věděla, kdo bude ta Grace, o které má kniha být. Paní Povětrná měla jiné jméno.
David ji prvně potkává v obchodě, kde si paní kupuje cereálie a časopis. Po rozpačitém rozhovoru s Davidem to ovšem upouští a běží pryč. Ten to za ní kupuje a snaží se ji vypátrat, aby jí mohl nákup předat. Ten den to ovšem už nestihne a tak doma cereálie začne chroupat. Protože přesně to se dělá s jídlem, které plánujete někomu vrátit...
Ženu vypátrá v bance, dá jí časopis a ujedené cereálie a i přes prvotní odmítnutí se začínají vídat. A to i přes jejího manžela. To vše ale končí, když se David dozvídá, že je jeho milenka těhotná. Prchají spolu, berou se a vše se zdá zalité sluncem. Narodí se jim dcera: Grace.
A Grace tam celou dobu pomalu není.

Nedlouho po jejím narození David po nedorozumění, které si obě strany špatně přeberou, utíká od rodiny a téměř až do konce sledujeme jeho život "na cestách". Pomáhá stavět hotel u moře, seznamuje se s tamními obyvateli a jejich dcerou Naaliyah, která je zhruba ve věku té jeho. Setkáváme se se spoustou práce, kterou používá jako prostředek k zapomenutí, nádhernou atmosférou tepelných krajin a jejími popisy. Tráví tam dlouhé roky až se rozhoduje jít o dům dál.
Víceméně o tom je celá kniha. V její 3/4 se rozhoduje se vrátit a pátrá o informacích o své ženě a dceři. Přes úředníky se nakonec dopátrá k tomu, že jeho žena zemřela, dcera Grace se sama stala matkou a má za "otce" muže, jemuž David přebral manželku. Nikoho nemůže moc překvapit, že o něj Grace zrovna moc nestojí. Ten muž je jí naprosto cizí a nikterak netouží o seznamování. Exmanžel jeho ženy je ovšem vstřícnější, odpouští mu a dokonce ho nechává vídat Davidovu vnučku, kterou mu Grace dává na hlídání. Nakonec mu odpouští i Grace a "vše dobře končí".
Přiznám se, že jsem doufala, v zapletení se s Naaliyah ve sněhové pustině, kde jako dospělá dělala výzkum, ale té se mi nedostalo.
Kniha je hezká, dobře napsaná, ale já ji očividně vůbec nepochopila. Všechny ty stovky stránek mi ve výsledku přijdou "o ničem", kloudně se nikde nic nedělo.
Co jste si z této knihy odnesli vy?