Obřad – Carmen Mola
☆☆☆☆/☆☆☆☆☆
Tuhle krásku mám doma snad už od jejího vydání. Absolutně mě okouzlila obálkou – jak jinak –, ale hrozně dlouho se mi válela v knihovně až jsem na ni v podstatě zapomněla. Námět mě zaujal, ale vzhledem k tomu, že jsem nikdy nebyla velkým fanouškem detektivek, mě to k ní ve výsledku tolik netáhlo. Chyba!

Temperamentní policistka na stopě mrazivých rituálních vražd Temná rituální vražda po sedmi letech opět otřásla celým Madridem. Obětí trýznivého zločinu se stala další mladá žena, která měla těsně před svatbou.Tehdejší pachatel byl dopaden a dosud si odpykává trest, takže existují jen dvě možnosti: buď má následovníka, anebo je uvězněn nevinný. Ve strachem svíraném městě čeká inspektorku Elenu Blancovou největší výzva její kariéry. Podaří se jí rozplést případ, jehož kořeny vedou do nejtemnějších koutů lidské mysli?
Trojice španělských autorů vydávající se pod pseudonymem Carmen Mola vytvořila zajímavou zápletku, u které není vše tak, jak se na první, druhý, ale ani třetí pohled může zdát. Do příběhu jsem se chvíli dostávala, nemohu tvrdit, že jsem se hned začetla a šlo to jedna báseň, ale když už jsem se do toho dostala, moc jsem se bavila.
Během první poloviny knihy jsem měla problém s postavami. Jelikož se děj knihy odehrává ve Španělsku, konkrétně v Madridu, bylo tam pro mě spoustu neznámých jmen, která jsem často nevěděla, jestli zařadit pod mužská nebo ženská. To samozřejmě nelze dávat za vinu autorům, ale pro ty, kteří se stejně jako já ve španělských jménech nepohybují může být začátek knihy náročný. Knize bych chtěla vytknout časté a zbytečně obsáhlé popisy míst tam, kde nebyly úplněk věci. Přeci jen když jsem napjatá při hledání vraha, zkoumání důkazů atd. nepotřebuji znát každou uličku Madridu, kde přesně se nachází, a dokonce i něco málo z historických událostí jejího okolí. Působilo to na mě trochu jako výplň. Popisy míst jsou určitě žádané, ale asi bych je uvítala v jiných scénách než v těch, kde úplně obyčejně zdržují.
Co se týče stylu psaní autorů, jsem na vážkách. Na jednu stranu byl příjemný, ale občas mi lezl na nervy, a to především tří stránkové kapitoly. Našla jsem dokonce jednu, která měla jen ¾ stránky. Chápu, může se zdát, že to rychleji utíká, ale ve výsledku je to spíše rušivé – tím spíš, když děj být kapitolami rozdělený nemusí a klidně mohl být v jedné na místo pěti.
Teď k ději. A určitě nikoho nepřekvapí, že zde budou spoilery.
Kniha je rozdělena do několika částí, které vždy začínají textem kurzívou, jenž popisuje smutný osud malého chlapce, který je na první pohled unesen. Text je bez nadpisu, vysvětlení, ale s každou další částí a aktuálním příběhem dává více a více smysl. Jelikož se také poměrně rychle dozvídáme, že hlavní hrdinka, která vraždu vyšetřuje, už léta pohřešuje syna, dává smysl, že flashbacky o malém chlapci budou o něm. Až na to, že nejsou – a za to dávám jeden velký palec nahoru.
Děj začíná rozlučkou se svobodou budoucí oběti. Pro mě docela překvapivý začátek, ale nevím, zda úplně v dobrém. Sledujeme slečnu s kamarádkami, jak koukají na striptéry, tančí, popíjí až se nevěsta rozhodne, že má téhle zábavy po krk a vydá se domů. Jak správně tušíte, je přepadena a další ráno nalezena mrtvá. Tedy skoro.
Když policisté ohledávají tělo, nevěsta naposledy vydechne a z oka jí vyleze červ. Nechutné? Ano. Ale je na to dost brzy u pár hodin mrtvého těla.
S hrdinou, která vraždu vyšetřuje se setkáváme v podniku, kde nasává grappu a poměrně rychle se dozvídáme, že si ráda nezávazně vrzne. Třeba v garáži na kapotě auta. Jakmile tahle inspektorka dostane na starost případ mrtvé nevěsty, bere si pod svá křídla policejního zajíčka, který byl na místě činu jako první a nechá ho, aby se přidal ke spolku, který má na starost ty nejnáročnější případy. Co je tomhle tak zvláštní? Tři věci: oběti někdo vyvrtal do hlavy díry a nacpal jí do nich červy, stejná vražda se vyšetřovala před sedmi lety a pachatel sedí ve vězení a nakonec: obě zavražděné jsou z jedné rodiny. Dokonce sestry. Náhoda? Ne, to si nikdo nemyslí.
Vyšetřování se rozbíhá. Jsme svědky návštěvy věznice, kde sedí obviněný za původní vraždu, milovník focení, který by mouše neublížil, zjišťujeme, že nastávající zavražděné se vyžívá v drogách a kvůli lásce rozhodně brát nechtěli, seznamujeme se s rodiči sester, milenkou jedné z nich a také se vypravíme do domu policisty v důchodu, který vyšetřoval vraždu před sedmi lety a v jehož případě jsou mezery.
Co se mi opravdu líbilo, bylo to, že nikdo nevypadá jako nevinný a stejně tak jako jasný adept na vraha. Zavražděné pocházejí z romské rodiny, takže je nutné našlapovat po špičkách kvůli rasismu, ale také být na pozoru, protože někteří příbuzní jsou tak trochu mafie. Policista v důchodu má Alzheimera, takže jeho výpovědi jsou jedna velká hádanka, a navíc má blízký vztah k nováčkovi ve vyšetřovacím týmu, který je rozhodnut ho bránit i za cenu, že by jeho mentor úmyslně poslal za mříže nevinného.
Do toho všeho jsme svědky šarvátek na oddělení, strohých erotických scén, které by za mě mohly být klidně vynechané nebo jen naznačené, inspektočinu neoblomnost ohledně hledání svého syna a mnohých setkáních v luxusních podnicích Madridu.
Mně přišlo, že se kniha pořádně rozjela až v poslední třetině. Ne, že by předtím byla špatná, ale ke konci měla úplně jiné grády. Původní usvědčený je propuštěn na svobodu, u jeho bývalého právníka se objeví líhně na červy, které měly obě oběti v hlavě, a on tvrdí, že to on je za oběma vraždami, otec dívek spáchá sebevraždu a všechny rozmotané nitky se zauzlují znovu a ještě více.
Konec vám pro jednou prozrazovat nebudu. Až na pár zbytečných teatrálností jsem s ním byla spokojena a výborně mě nalákal na další díl, do kterého se rozhodně chci pustit. Dostala jsem skvělé lákadlo v podobě hrdinčina syna, který už není tím milým kloučkem, na kterého inspektorka vzpomíná. A ten chlapec z flashbacků? No, nebudu lhát, po takovém traumatu se nedivím, že dopadl, jak dopadl.
PS.: Motiv červů se v knize hodně probírá, včetně toho, jak si pochutnávají na člověku při vědomí. Nemusí to být šálek kávy pro každého. Já jsem ale spokojena. Prasárna jak má být.