Ano, pane řediteli - Lucie Srňáková

☆☆☆/☆☆☆☆☆

Po této knize jsem pokukovala s velkým očekáváním.

Celkem dlouho jsem ji u nás v Plzni sháněla a když jsem objevila poslední kus v Dobrovském, neodolala jsem a s chutí se do ní konečně pustila.

Knihu v hodnocení rozdělím na dvě části: psaní a děj.

Začneme psaním.

Autorky styl mě naprosto uchvátil. Hrozně mi sedl, skvěle se četl a velice mě bavil. Stránky pod očima utíkaly samy. Čtení to bylo velice příjemné, přehledné, zábavné a já jen doufám, že si užiju více knížek takto po "technické" stránce.

Největší radost mi udělaly občasné "spoilery" na koncích kapitol. Mám je hrozně ráda a jelikož se k nim spousta lidí staví jako k "nemístnému předbíhání děje", jsem velice ráda, že zde byly a podpořily vše, co u čtenáře podpořit mohly.

Autorka píše opravdu bravurně a já se nemohu dočkat a její další počin. Pevně věřím, že si ho užiju zrovna tak.

A teď k druhé části.

Děj mě nadchl o poznání méně, ale především první třetina knihy se mi líbila. Řekla bych, že jsem jako čtenář dostala, co jsem čekala. Nadřízeného na pár facek a podřízenou, která se nedá. 

Oceňuji, jaké h0vado Adam byl, že se k tomu vracel když mu něco nevycházelo a jak reálně (v reálném světě bohužel), působil. Stejně tak se mi líbil Tomáš. Sice taky nadřízený, ale takový kámoš, kterého by v zaměstnání každý uvítal.

Míša už mi tolik nesedla. Sice se občas "nedala", ale většinu knížky mi přišla jako hrozná kuňkna. 

Kniha mě bavila zhruba do doby, než si ti dva začali uvědomovat hlubší city a později si je i vyznali. Bavilo mě napětí "zakázaného" vztahu, erotické scény i běžný život kolem. 

Po tomto zlomu mé nadšení dost opadlo a to především kvůli tomu, jak hrozně naivně to na mě působilo. Láska mého života, objevovat se pro druhého a podobně mi v celém příběhu přišly hrozně nemístné a rušilo mě to. Ze super knihy to pro mě rychle udělalo neuvěřitelnou fantazii, která měla plnit tužby čtenářek čekajících osudovou lásku. Škoda.Po onom vyznání lásky dost upadly i postelové scény. Ne jejich čestnost, ale až na pár výjimek jsem měla pocit, že tam jsou jen proto, aby tam byly. Kolikrát se do děje vůbec nehodily, byly tam na sílu a narozdíl od těch původních, jim zmizelo spousta popisnosti, takže všechny působily jako rychlovky, o kterých v podstatě nemá cenu se zmiňovat. (Tím nechci říct, že jsem toužila po dvacetistránkovém p0rnu, ale akt na půl stránce je prostě málo a celé to působilo hrozně uchvátaně.)

"Detektivka" a problémy s bývalkou mě bavily docela dost. Sice mi to připadalo předvídatelné, ale užila jsem si každou její výhrůžku. Jen mě v těchto chvílích nebavil ani jeden hrdina. Především Míša, která byla opravdu celou druhou polovinu příběhu hrozně ukňíkaná. Neustále dojatá nebo hysterická. Rozumím tomu v případě napadení, ale jinak to pro mě bylo akorát otravné.

Konec mě překvapil. Doufala jsem, že už móda klišé "Svatba a dítě" pominula, ale bohužel… pokud by to skončilo jen žádostí o ruku, asi by to pro mě bylo stravitelnější, ale i tak, pokládat roční vztah za vrchol je pro mě stejně naivní jako láska života, osud atd. Kéž by se zde alespoň trochu přiznalo, že je čeká spousta práce. I bez dcerky.

Nakonec jsem nepochopila, proč měla Míša potřebu "říct", že se Adam stará o jejich dítě bez řečí zatímco se ona šla vykoupat. Jasně, nejspíš tím chtěla poukázat na to, jak se se svou rolí otce rychle sžil, ale na mě tenhle detail nezapůsobil vůbec dobře. Zvlášť, když tvrdil, jak je obě miluje. Jak jsem zmiňovala výš, po citové stránce byl příběh strašně naivní.

Závěrem jsem si knihu ale užila. Autorce přeju spoustu psaní a nápadů, které jí dovolí její skvělý talent využít do sytosti!